Začátek nekonečného příběhu

Ráda bych se Vám představila, jmenuji se Karolína a jsem matkou dvouleté holčičky. Léčím se s poporodní depresí. Role matky byla vždy mým snem, s dětmi jsem pracovala každý den, vystudovala školu, zaměřenou na péči o děti, ale ani tyto předpoklady/zkušenosti mi nezaručily, že mě se onemocnění poporodní deprese vyhne.

Asi nejčastější otázka, se kterou se setkávám od lidí je, jak a kdy jsem zjistila, že není něco v pořádku. Abych byla upřímná, nebyla jsem to já, kdo první poznal, že mám problém. Byl to partner společně s mou mamkou. Malé E. byly necelé dva měsíce, kdy jsem si  začala přiznávat a hlavně všímat, že mé pocity a především myšlenky, nejsou v pořádku a něco se děje.

Všechno začalo v prenatálním období – dlouhé měsíce ( konec 6. -začátek  7. měsíce) jsme netušili, jestli naše vysněné miminko bude zdravé. Dvakrát nám byla zjištěna tzv. šedá zóna Downova syndromu, kde po druhém screeningovém vyšetření hodnoty byly ještě vyšší, proto jsme se radikálně během pár minut rozhodli pro odborné vyšetření tzv. Panorama test, kde nám po dlouhém týdnu plných špatných myšlenek, pocitů, strachu a úzkosti zavolali výsledek. MÁTE ZDRAVÉ MIMINKO A ČEKÁTE HOLČIČKU!! Slovy nejde popsat, jak velký kámen a tíha nám všem spadla ze srdce. Konečně si můžeme začít užívat a těšit se na svou vysněnou a vymodlenou holčičku!

Malá E. se nečekaně narodila ve 36.tt, porod byl prakticky rychlý a strašně ráda na něj vzpomínám. Ale už v porodnici začaly problémy, velký pokles poporodní váhy, nešlo mi kojení,  aby toho nebylo málo, ještě měla novorozeneckou žloutenku. Druhý den po porodu se začala dusit, v rukou jsem držela 2,5kilové miminko s profialovělou barvou, nedýchající. Sestra malou otočila a pro mě velkou ránou – bouchla do malých zádíček, díky Bohu za její pohotovou reakci!! Po týdnu nás pustili domu a tam to všechno začalo……..

V životě by mě nenapadlo, že týdenní/dvoutýdenní novorozeně naspí 6hodin za celý den, byla jsem chodící zombie. Nevěděla jsem, jestli je den nebo noc. A v tu chvíli začaly ty nejhorší pocity – pocity selhaní, bezradnosti a pocit, že jsem ta nejhorší máma na světě, co nedokáže své dítě uklidnit natolik, aby bylo spokojené! Všechno se stupňovalo. Neustálý pláč, který podle mě nekončil. Byla neustále nespokojená.

Lítala jsem s ní po všech možných doktorech. Zjištěno bylo svalové napětí celého těla. Výsledek, začít s rehabilitacemi a to nejlépe ihned. Bolest ji nedovolovala být šťastným miminkem. Dvakrát týdně jsme jezdili 60km na cvičení. Pocit bezradnosti se stupňoval, pohlcoval mě. Měla jsem pocit, že si za to mohu sama, že já sama si to s malou E. musím „vyžrat“, že jenom já se o ni musím starat, nechtěla jsem ji nikomu dávat, půjčovat, ale zároveň jsem byla odpůrce nošení a houpaní miminka. Až teď vím, jaká to byla hloupost!

Dlouhé 3 měsíce mi trvalo přiznat si, že musím dát malé umělou stravu, že mé kojení ji nestačí. Nechtěla jsem to, přece jednou jsem matka a musím být schopna své dítě nakrmit sama! V tu chvíli začaly ještě problémy mezi mnou a partnerem, který se mi snažil vysvětlit, že o tom to není, že budu stejně dobrou matkou, když nebudu mít kojené dítě. Bohužel já měla svou pravdu!

Partner byl nucen starat se i v noci (skákal na balonu do půlnoci, přebaloval,krmil, choval a především MILOVAL), abych já mohla spát. Neměla jsem sílu, vlastně ani chuť mít malou E. u sebe, držet ji, pusinkovat a chlácholit, že bude všechno v pořádku, protože já takové pocity neměla, ba naopak… Mě v tu chvíli skončil život, nechtěla jsem žít, měla jsem pocit, že hůř mi už být nemůže, pokaždé co jsem slyšela pláč, byla jsem nepříčetná! Nenáviděla jsem být matkou!

Chtěla jsem to být zase já, ta stará Karolína, ta veselá a vždy vyrovnaná, nehroutící se, nepoznávala jsem se. Po dlouhých přemluvách od rodiny, jsem si vyhledala pomoc, první krok byl zavolat a najít psychiatra, veděla jsem, že bez medikace, to bude jenom horší, chtěla jsem léky, chtěla jsem se cítit hezky, milovat sebe a především malou E., která si nepřála nic jiného, než být milovaná a přijmuta svou maminkou! Během první dvou větách mi byla předepsána antidepresiva, určena diagnóza- POPORODNÍ DEPRESE společně se syndromem vyhoření.