Dnes bych tu ráda rozebrala období šestinedělí. Pro mě těžké a temné období. Po mém těžkém porodu jsem na tom opravdu psychicky nebyla dobře. (Více o něm v mém příběhu zde) Do toho jen co jsme překročili práh domu, syn začal brečet a prakticky nepřestal do jeho jednoho roku. Věřím, že to bylo hodně tím, že jsem nebyla v pohodě já a tím pádem ani on. Taky ho bolelo bříško, to trvalo asi půl roku a bříško vystřídaly zuby. Takže jsme se fakt nenudili, asi jako všichni rodiče 🙂
Obdivuju všechny ženy, které šestinedělí zvládly na jedničku a nenechaly se ničím a nikým rozhodit. To se o mně bohužel říct nedá.
U mě sehrálo roli několik faktorů:
- Těžký porod
- Neustálé návštěvy
- Ztráta mateřského mléka
- Ztráta svobody
- Pláč syna
Co bych dnes určitě udělala jinak by bylo to, že bych se synem trávila čas sama, jen s přítelem. Určitě bych návštěvy pustila domů až po šestinedělí. Nevím proč, ale hrozně mě to obtěžovalo. Chtěla jsem se se synem sžít, v klidu ho nakojit, když plakal tak utišit a to vše v naprostém klidu a ne před zraky „diváků“. Je to posvátné období, které by ostatní měli respektovat.
Cítila jsem, že návštěvy nechci ale říkala jsem si, že každý chodí po porodu navštěvovat maminku s miminkem, tak nebudu odporovat. Dnes bych určitě odporovala. Ženy nebojte se promluvit a když něco nechcete, ŘEKNĚTE TO! Od protistrany tam bude určitě nějaký hněv ale nebojte se, rychle přejde a dotyčná osoba bude ráda i za to, že miminko uvidí i po šestinedělí. Je to vaše rozhodnutí, které musí respektovat.
Další faktor, který mi v mém šestinedělí moc nepřidal bylo to, že jsem díky mému psychickému stavu přišla po pěti týdnech o mléko a syn ho začal i odmítat. Nesla jsem to opravdu těžce, protože jsem syna chtěla kojit aspoň do jeho jednoho roku. Bylo to pro mě opětovné selhání jako máma, to první selhání byl porod.
Další věc na kterou jsem si musela zvyknout byla ta, že jsem se nemohla jen tak sebrat a jet na nákup, nebo na výlet, nebo nedej bože třeba uklidit a co teprve uvařit. Jak jsem psala výše, syn hodně plakal a každá chvilka kdy spinkal pro mě byla naprosto vzácná. Jenže on nejradši spinkal u mě v náručí. V tu chvíli jsem si to nedokázala ani užít a vychutnat si to.
Dneska když na mě náhodou usne, tak si to neskutečně vychutnávám, furt ho pusinkuju a mazlim. Už jsem si zvykla, že uklidim 1x za 3 týdny, že na nákupu spěchám a nebo nechám nakoupit přítele, taky když jeden den neuvařím svět se nezboří.
Kdybych mohla vrátit čas, bez přemýšlení ho vrátím ale se zkušenostmi, které mám teď. Navíc bych si určitě zaplatila péči duly, která vám pomůže v období těhotenství, porodu a taky šestinedělí. Více o dulách píšu v mém eBooku zdarma. (pokud by vás toto téma zajímalo, ke stažení tudy)
Moje poučení a snad i nějaké poučení pro vás je:
- Chceš trávit čas šestinedělí sama, s miminkem a partnerem? ANO MŮŽEŠ
- Kojíš krátce nebo vůbec? NEVADÍ A MIMINKO BUDE STEJNĚ ZDRAVÉ, JAKO KOJENÉ DĚTI
- Nemáš čas na nic? VYDRŽ, NENÍ TO DO KONCE ŽIVOTA a věř mi, že společně strávený čas je stejně TEN NEJLEPŠÍ
- Máš pocit, že to absolutně nezvládáš? NEBOJ SI ŘÍCT O POMOC – KOMUKOLIV, NEBUĎ NA TO SAMA!
- Jsi tady a teď, užívej přítomný okamžik společně s miminkem, tyhle chvíle už ti nikdo nevrátí a i když je to teď černé věř, že slunce zase vysvitne a vše se změní!
Pokud právě teď prožíváš období šestinedělí, nebo tě teprve čeká MOC NA TEBE MYSLÍM A POSÍLÁM MNOHO SIL A PEVNÝCH NERVŮ.
A nezapomeň, že JSEM TU PRO TEBE
Jsem žena, která si prošla těžkou poporodní depresí. Ukážu vám mojí cestu za uzdravením, která sice ještě není u konce ale za ty dva roky jsem nasbírala takovou sílu (hlavně mentální a to především díky seberozvoji), že vzhledem ke zkušenostem, které jsem za těch spoustu měsíců nasbírala, jsem se dokázala odrazit opravdu z hlubokého dna. I kdyby sdílení mojí cesty a zkušeností pomohlo jen jedné z vás, budu nesmírně vděčná a šťastná. Více o mně se dočtete v mém příběhu.Můj příběh